V úterý 6. července jsme se v rámci pilotního výcviku vydali s intruktorem Martinem a naší Cessnou 172 do rakouského Mariazell. Let se všem moc líbil a proto jsme se rozhodli přinést vám krátkou reportáž přímo od našich studentů.
Letu předcházelo standartní plánování, zvolení tratě a výšky letu vzhledem k různým vzdušným prostorům ať už na našem, tak na rakouském území, ale také s ohledem na některá zajímavá místa, která stoji za to z letadla vidět. Dále bylo potřeba vypočítat hmotnost a vyvážení letadla s námi a s potřebným palivem, ověřit podmínky příletu na letiště v Mariazell a samozřejmě dopředu průběžně sledovat vývoj počasí. Zvláště bylo potřeba klást důraz na výkonnost letadla v souvislosti s počasím, jelikož dráha v Mariazell je pouze 500 metrů dlouhá, letiště je obklopeno kopci a v kombinaci s teplým počasím a vyšší nadmořskou výškou (tedy řídkým vzduchem) by mohl být problém následně vzlétnout.
Do Mariazell je možné přiletět pouze po předchozí domluvě, k čemuž jsme využili pár dní předem formulář na stránkách letiště. V den letu bylo ještě potřeba na místo zatelefonovat a přílet potvrdit. Nakonec jsme podali letový plán na Řízení letového provozu a po jeho schválení bylo možné letět.
V Brně jsme vzlétli z dráhy 09 a pokračovali na brněnský výstupní bod ZULU (most přes dálnici u Velkých Němčic). Hranice jsme překročili na úrovni Mikulova a pokračovali na Krems. Hned po přeletu hranic jsme si všimli úzkých polí, které poměrně výrazně odlišují rakouskou krajinu od té naší. Po přeletu letiště Krems jsme křižovali Dunaj, proletěli kolem kláštera Göttweig a zamířili na Sankt Pölten. Dále bylo potřeba stoupat do výšky 6500 ft (1980mnm) a s výhledem na horu Ötscher jsme pokračovali na Mariazell, kde jsme zatím nepřistávali, a přes Wildalpen, Leoben, Kapfenberg a Turnau jsme obletěli pohoří Hochschwab. K Mariazell jsme se blížili z jihu a ve stejném směru na místě foukal vítr, takže jsme se po vyklesání do okruhové výšky zařadili přímo do polohy po větru dráhy 15 a v Mariazell úspěšně přistáli.
Na místě jsme dotankovali 20 litrů paliva, zaplatili přistávací poplatek. Důležitou informací pro ty, kteří by se chtěli vydat do Mariazell může být to, že veškeré platby na letišti je možno provádět pouze v hotovosti (pokud letištní poplatky nejsou uhrazeny předem na účet zveřejněný na stránkách letiště). K našemu příjemnému překvapení nám byla z letiště zapůjčena kola, takže jsme mohli poměrně pohodlně prozkoumat okolí. V blízkém jezeru Erlaufsee jsme se vykoupali, dali jsme si zde něco k snědku, následně jsme se podívali po samotném Mariazell a kolem čtvrté hodiny jsme se začali chystat na odlet zpět.
Zatímco cestu tam jsem pilotoval já, zpátky jsem usedl na zadní sedačku a za knipl usedl Lukáš. Zamířili jsme na Mürzzuschlag, pak podél dálnice na Neunkirchen a jižně od Wiener Neustadt nad Neusiedler See. Vídeňský řídící letového provozu vyhověl naší žádosti o průlet řízenou oblastí (TMA), takže nebylo nutné v okolí Vídně klesat pod úroveň těchto prostorů. Poté jsme zamířili na Mikulov, z dálky jsme si ještě v jeden moment prohlédli Bratislavu i Vídeň a zanedlouho už byla dobře vidět Pálava. Následně už pro nás dobře známé přiblížení k brněnskému letišti opět přes bod ZULU a přistání na dráze 09.
Lety do zahraničí v základním pilotním výcviku nejsou příliš častou záležitostí, a proto si velice vážím této možnosti, díky které jsem nasbíral spoustu zkušeností, které jistě brzy zužitkuji, ať už jde o samotné plánování a navigaci během letu nebo o podání letového plánu. I samotný přelet hranic považuji za velice přínosný, vyzkoušeli jsme si, že to není žádný problém ani cokoliv jinak složitého. V neposlední řadě zde jsou fascinující výhledy na Alpy a klidná atmosféra v okolí Mariazell. Věřím, že se tam brzy zase letecky podívám.
Ondřej Kejval a Lukáš Mach